Lovec (chytrých) hlav Andrea Colantoni: Trh práce se mění. A Česko nestíhá

Autor: Roman Chlupatý
Zdroj: investicniweb.cz

Práci z domova, flexibilní pracovní době a podobným vymoženostem zřejmě zvoní hrana. Šéfové firem mají nervy kvůli krizi, a proto chtějí mít věci ještě více pod kontrolou. Zaměstnanci, kteří jsou kvůli turbulentnímu trhu práce pod tlakem, proti tomu nebudou moci příliš protestovat. Svým způsobem nás čeká tedy cesta do minulosti, říká Andrea Colantoni, lovec manažerských talentů, který řídí pobočku společnosti Hudson v Česku a na Slovensku.

Nezaměstnanost v eurozóně je na historickém maximu, v Česku na zhruba dvojnásobné úrovni než před krizí. Nakolik to mění pravidla hry na trhu s manažerskými posty?

Mnohem méně, než si lidé myslí. Důvod může znít trochu elitářsky, nicméně faktem je, že lidé, s nimiž přicházíme do styku, které hledáme, nebývají krizí zasaženi tak jako většina populace. Jistě, i oni mohou přijít o práci, ale to se většinou stává kvůli nějakým dramatickým událostem ve firmě, ne kvůli makroekonomice. Současný stav tedy na nás velký vliv nemá. Určitě ale ovlivňuje to, jak se některé firmy chovají. Pokud například vidí, že nezaměstnanost roste, čekají, že lidé přestanou utrácet, případně že se obecný sentiment zhorší a ony to pocítí. A proto to vnímáme i my.

Významným problémem Evropy je nezaměstnanost mladých. I v Česku je bez práce každý pátý dospělý pod 25 let. Ovlivňuje to nějak chování mladších manažerů, jsou pokornější?

Tato skupina se probouzí do hodně tvrdé reality. Aktuálně se totiž potkávají dva světy, dva významné trendy. Jsou jimi zmíněná nezaměstnanost mladých, která naráží na požadavky generace Y, na to, jak tito lidé chtějí pracovat. Tyto dva trendy nejsou kompatibilní, což dříve nebo později přinese zlom. Podle mě nakonec mnoho lidí bude muset přijmout standardnější a hůře placená místa. Půjde o jakýsi návrat do minulosti. To samozřejmě nevzbudí velké nadšení. Alternativou je jít za prací někam jinam, případně začít podnikat. Bude zajímavé sledovat, kterou cestu si většina zvolí. Jisté je, že na sebe narážejí světy, které nemohou fungovat paralelně.

Berete to jako signál, že i trh práce s manažerskými pozicemi bude po krizi jiný než před ní? Nebo čekáte, že se vše nakonec vrátí do starých kolejí?

Otázka za milion. Myslím si, že to do jisté míry závisí na tom, jak rychlé bude ozdravení. Čím rychlejší bude, v tím větší míře se vrátíme k tomu, na co jsme byli zvyklí před krizí. Lidé mají krátkou paměť a celkem rychle zapomenou na problémy, s nimiž se potýkáme. Pokud ale nakonec dojde na ozdravení ve tvaru písmene L, ne ve tvaru V, bude to mít na byznys zásadní dopad. Nebude to ale takové, jak si lidé nejspíše myslí. Firmy totiž nyní nejsou příliš inovativní, což může znamenat, že tu napříště budeme mít méně práce z domova, méně flexibilní pracovní dobu a tak dále. Šéfové ve firmách se bojí, a chtějí proto mít větší kontrolu. Investoři to mnohdy přímo vyžadují. Krize nás svým způsobem může vyslat proti proudu času, firmy se totiž budou cítit silnější v kramflecích a budou si diktovat více než dosud.

Personální politika firem obyčejně dobře signalizuje, co od ekonomiky čekají. Pokud panuje optimismus, chtějí nabírat nové lidi, a naopak. Jak to vypadá teď?

Není to dobré. Pokud se zaměříme na Českou republiku, to nejhorší ohledně nezaměstnanosti nás podle mě stále čeká. Pokud se například podíváme na počet lidí, kterým se pomáhá s přechodem z jedné pozice do druhé, je o tuto službu bezprecedentně vysoký zájem. To je signál, že mnoho firem plánuje další propouštění. Myslím si, že po létě přijdou další škrty, až pak se situace začne zlepšovat.

Zůstaňme u českého trhu práce. Kde to bude nejhorší, nebo kde je to špatné a hned tak se to podle vás nebude zlepšovat? A ve kterých sektorech naopak čekáte oživení?

Neslavné to určitě bude v bankovnictví a ve finančních službách obecně. Není tajemstvím, že banky propustí 5 až 8 % zaměstnanců. Buď se na to připravují, nebo to už dělají. Stejně tak si myslím, že se můžeme dočkat propouštění v sektoru opřeném o spotřební zboží. V něm může svou roli sehrát míra nezaměstnanosti, respektive vývoj na trhu práce. Lidé nebudou tolik utrácet, což bude mít dopad na všechno – od jídla po luxusní zboží. Tento trend už také sledujeme, poprvé za několik posledních desetiletí výnosy v těchto oblastech klesají. Výroba se naopak bude držet. Jistě, Německo nyní podle všeho slábne, ale český export "jede".

Kde bude největší hlad po nových tvářích? Kde se bude na trhu práce dít to nejzajímavější?

Kvůli zmíněnému očekávanému poklesu spotřebitelské poptávky se už nyní mění požadavky firem na (nové) zaměstnance. Co se prodejů a marketingu týče, tlak na úspěch roste. Různé pozice navíc v prodeji a marketingu mizí, což bude pokračovat. Něčeho podobného budeme svědky i ve výrobě. Tam mohou mizet některá místa s nízkou přidanou hodnotou, místo nichž se objeví pozice sázející na znalosti. Na to, bohužel, Česko není dobře připravené. Mám na mysli výzkum a vývoj, design, strojírenství a tak dále. To jsou věci, které se poptávají stále více. Kde se tito lidé v Česku vezmou, ale není jasné.