Za socialismu jsme byli s výzkumem umělé inteligence skoro za exoty

Autor: Monika Ďuričková

Zdroj: Hospodářské noviny, 19.11.2013, s.18

Oběd s... Aleš Mičovský, výkonný ředitel a společník Softec Group

Kdyby se mohl Aleš Mičovský jako mladík rozhodnout úplně svobodně, vydal by se na hereckou dráhu. Okolnosti ho ale přiměly studovat matematiku a přes vědeckou kariéru se dostal až do dnešní pozice šéfa softwarové firmy Softec, která pro své zákazníky vyvíjí informační systémy a nikdy se za svoji třiadvacetiletou existenci nedostala do červených čísel.

Nejčastěji cestuje Aleš Mičovský mezi Prahou a Bratislavou a vždy autem, řídí totiž rád. Kromě Bratislavy, Žiliny a Prievidzi má firma Softec pobočku také v Praze a své služby poskytuje v dalších deseti evropských zemích.

Do Prahy přijel Mičovský dopoledne, chvíli před naší schůzkou. Vybral si restauraci ve svém oblíbeném hotelu Chateau Svatý Havel, kde se ubytuje pokaždé, když zůstává v Praze déle. Přestože je hotel v hlavním městě, je překvapivě obklopen přírodou. „Ráno se dá vyběhnout do Kunratického lesa, to nastartuje den úplně jiným způsobem,“ popisuje Mičovský svůj ranní zvyk.

Od číšnice si nechává doporučit lehký salát Caesar s kuřecím masem a vysvětluje, že si vybírá toto místo také proto, že bylo zvoleno hotelem roku 2012. „I my jsme byli na Slovensku IT firmou roku 2012, což mě s hotelem sbližuje,“ říká s úsměvem. Mezi klienty Softecu patří například slovenské ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny a v oblasti finančnictví Česká spořitelna, ČSOB nebo Raiffeisenbank.

Štěstí je důležitější než úspěch

Když přijde řeč na jeho kariéru, skromně se zdráhá použít slovo úspěch. „Já bych se nehodnotil jako úspěšný člověk, ale spíš jako šťastný člověk,“ upozorňuje. Při zakládání firmy bylo potřeba hodně energie a snahy, ale bez daností shora by to podle něj nešlo.

Firmu pomáhal budovat spolu se svými přáteli od začátku devadesátých let. Znal se osobně s každým kolegou, společnost totiž vznikala jako parta lidí, kteří byli naladěni na jednu vlnovou délku. Dnes při zhruba třech stovkách zaměstnanců už není jednoduché znát každého. Jen v Česku představují tržby Softecu za rok 2011 necelých 55 milionů korun. Za celou firmu Softec Group to pak činí 15,4 milionu eur (zhruba 415 milionů korun) v roce 2012.

Všichni kolegové-zakladatelé pocházejí z akademického prostředí. „Kdybych si na začátku měl vybrat, rád bych ve vědecké kariéře pokračoval. Ta mi umožňovala svobodu, rozmach a chtěl jsem jako mladý člověk přispět k poznání lidstva, být autorem originální myšlenky,“ vzpomíná Mičovský.

V osmdesátých letech pracoval pro Slovenskou akademii věd v Ústavu technické kybernetiky. Počátkem devadesátých se stal zaměstnancem slovenského Infostatu, organizace pracující pro statistický úřad. I přes tehdejší socialistické poměry měl možnost se vedle statistiky s kolegy věnovat IT výzkumům v oblasti programování a velmi ho lákala umělá inteligence. „Byli jsme tam tehdy trochu exoti,“ uvědomuje si Mičovský, když vzpomíná na své pokusy v oblasti umělé inteligence, které byly tehdy skutečně neobvyklé.

Do Ústavu technické kybernetiky nastoupil už po studiích. Místo vytouženého herectví se vydal na dráhu vědy. „Matematika mě jako chlapce nezajímala, ale když jsem si racionálně zvážil, co mám na dosah, pochopil jsem, že exaktní vědy mi nabízejí prostor,“ vypráví. Zájem o tento obor tehdy nebyl velký, mladý Mičovský proto nepotřeboval doporučení ani protekci, aby ho na studia přijali. Jeho rozhodování ovlivnily knížky o robotech, bionice a biomedicíně, které jej fascinovaly.

Přes nadějné vyhlídky, které mu vědecká kariéra slibovala, se rozhodl pustit do podnikání. „Byl jsem tehdy mladým otcem a musel jsem se dívat i na zabezpečení rodiny,“ vysvětluje, proč přijal nabídku připojit se do velkého projektu, začínající firmy Softec. Dnes má dvě dospělé dcery.

Kazatelem ve své firmě

Po otevření hranic si Mičovský chvíli zahrával i s myšlenkou vycestování do ciziny. „Přemýšlel jsem, že bych zkusil štěstí ve Spojených státech nebo Kanadě, za velkou louží,“ vzpomíná. Jeho mladší bratr byl rychlejší, rozhodl se odcestovat do Kanady. Mičovský, který nechtěl nechat na Slovensku své stárnoucí rodiče samotné a odmítnout lákavou nabídku ze Softecu, ale nakonec zůstal v Evropě.

Sourozenci pocházejí z farářské rodiny. „Můj otec i strýc byli kněží. To, že se bratr stal taky knězem, bylo přirozené. Moje orientace byla spíše odkloněním od tradice,“ uvádí Mičovský. Bratr Rastislav působí v kanadském Windsoru, který sousedí s americkým Detroitem, jako evangelický pastor ve slovenské farnosti od počátku devadesátých let.

Osudy dvou bratrů, evangelického kněze a ředitele softwarové firmy, se mohou zdát na první pohled odlišné. Mičovský ale cítí, že jsou si nakonec s bratrem velmi podobní. Dnes už Mičovský dávno neprogramuje, ale spíše se snaží být manažerem, vizionářem a někým, kdo stmeluje a povzbuzuje lidi. „Svým způsobem kazatelská úloha mého bratra není o moc jiná,“ uzavírá Mičovský.

Aleš Mičovský (55)

Spoluzakladatel a výkonný ředitel firmy Softec. Po studiích matematiky nastoupil Aleš Mičovský v osmdesátých letech na Slovenskou akademii věd v Ústavu technické kybernetiky, kde se věnoval umělé inteligenci aplikované do řízení výrobních procesů. Počátkem devadesátých let se stal zaměstnancem Infostatu při statistickém úřadě, kde vyvíjel statistické systémy. Poté založil firmu a dal se na podnikatelskou dráhu.