Stoletý recept a funguje

Autor: Kateřina Koubová

Zdroj: MFD, 30.9.2014, str.6

Nedaleko pražského smíchovského nádraží a pivovaru je továrna z časů minulých. Od roku 1897 se tady stále stejně vyrábí bylinná vína s krkolomnými názvy a od 60. let i sedmibylinný roztok na dásně Herbadent. Jeho spolumajiteli PAVLU ZAVADILOVI se zdá, že nadešla doba, kdy lidé starou recepturu bez dodávané chemie ocení. A skutečně, tržby vloni i letos rostou o třetinu.

Před více než sto lety si vedle pivovaru na pražském Smíchově založil jeden podnikatel firmu na výrobu sladovnických lékařských vín. Časem k ní přibyla výroba léčivého roztoku na dásně Herbadent. Mezi pytli s heřmánkem, levandulí, šalvějí nebo řepíkem se dodnes vyrábí podle starých receptur. „Doba nám hraje do karet, obrat roste o třetinu,“ říká nyní spolumajitel Pavel Zavadil.

Proč jste koupili Herbadent?

Dozvěděli jsme se o něm náhodou od souseda mého obchodního společníka, který to tu spoluvlastnil. Při nějaké grilovačce se zmínil, že by nás to mohlo zajímat více než jeho, když máme firmu na dodávky ve zdravotnictví.

Jak k tomu přišel on?

Zhruba deset let tu firmičku vlastnili manželé zaměstnankyň, kteří podnikali v jiném oboru, ale jako jediní v roce 1996 podali privatizační projekt a získali ji od Fondu národního majetku. Chtěli svým ženám zajistit klidnou cestu do důchodu. A tak se tady jelo setrvačností až do roku 2003. Herbadent byl za totality jediný přípravek na záněty dásní a afty, zachovala se tu i stoletá výroba lékařských vín na chudokrevnost a podporu trávení a dodávaly se i bylinné koupele do pohybových lázní. Po revoluci se však na trh vrhly zahraniční firmy a tady to postupně upadalo.

V čem jinak podnikáte vy?

Prodáváme rentgenové přístroje a endoprotézy. Už delší dobu jsme si s obchodním partnerem říkali, že obchod je fajn, ale funguje na principu „koupím, prodám a nic nezbude“. Pořád jsme proto pokukovali po nějaké výrobě, po něčem svém, tvořivém, a do toho přišla ta grilovačka a jeli jsme se sem podívat. Když jsme v podzemí viděli tu stovku letitých sudů, kde v Praze zraje víno, dostalo nás to emočně a věděli jsme, že to musíme mít! To byl rok 2003. Pak jsme tápali, co dál. Změna majitele byla nejprve vodou na mlýn úřadům, všechno nám hned zarazily a všechny certifikáty nás nutily obnovit. To trvalo prakticky rok, ale vše jsme víceméně zachránili. Pak jsme přešlapovali, udělali nový obal, přidali zubní pastu, ale chyběla nám zkušenost.

Úředníci už jsou spokojení?

Člověk by řekl, že by úřady měly pomáhat českým firmám proti nadnárodní konkurenci, ale je to naopak. Menší firma, jako je ta naše, je pro kontroly ideální. Je přehledná. Každou chvíli tady máme nějakou kontrolu: SÚKL, celníky kvůli lihu, hygienu, magistrát...

Kdy přišel zlom, že jste firmu vzali pevněji do rukou?

Před třemi lety. Rozdělili jsme si s kolegou kompetence a najednou jsme začali brát vítr do plachet, za poslední rok a půl jsme udělali kompletní změnu designu, rozšířili portfolio produktů a teď máme pocit, že jsme na vlně, která snad poroste.

Kolik vás firma stála na počátku?

Zhruba tři a půl milionu. Tehdy měla obrat kolem pěti milionů a vyráběla ten masážní roztok, vína a lázeňské koupele. Dnes už míříme s tržbami ke 30 milionům. Vloni vzrostly o 35 procent a letos porosteme asi o třicet procent, takže už firmu nemusíme živit jako dosud, stála nás několik milionů ročně.

Co je vaším bestsellerem?

Zlaté vejce firmy je stále roztok na dásně a afty Herbadent. Z obratu firmy tvoří 70 procent produkty dentální hygieny a z těch přibližně 70 procent herbadent zhruba polovinu.

Jak se vyrábí?

Ze sedmi bylin, ty se macerují ve vrstvách podle tajného recepisu v lihovém 80procentním roztoku až čtyři týdny a pak se stočí do skleněných bání, kde dozrávají na světle za přítomnosti fotosyntézy. Dokonce jim dosvěcujeme přes noc. Trvá to celkem tři až čtyři měsíce. Je to původní receptura doktora Karmazina, zaměstnance firmy z počátku 60. let.

Takže to není stoletý recept?

Ne, začalo se tu s víny. V roce 1897 magistr Svatek založil Kvasírny maltonových vín, měl recepturu na bylinná medicinální vína. Jeho bratr cestoval po světě, sbíral byliny a on je míchal. Zjistil, že sladové víno je jejich nejlepší nosič. Sídlo strategicky umístil poblíž pivovaru. A od té doby se tu dodnes dělají vína Maltoferrochin a Condurango.

Ta stále prodáváte pod takovými názvy?

Názvy jsou dost krkolomné, ale udržujeme je z historických důvodů. Malto znamená sladovnický, ferro je železo, chin zkratka pro chinovník. Víno proti chudokrevnosti, které dodává organismu železo. Chinovník je tam proto, aby se železo v těle uvolňovalo bez vedlejších účinků, jaké mají tablety – zácpy, průjmy, navíc to chutná jako cherry. My to pijeme doma místo portského. Do 70. let byla ta vína na lékopisy a proplácela je zdravotní pojišťovna. A to druhé víno se jmenuje Condurango – obsahuje výtažek z kůry tropické liány Marsdenia condurango. Působí na žaludek, podporuje trávení, babičky to dávaly po lžičkách dětem, když měly nechutenství, ale bralo se to i při kocovině.

A co ta vína, prodávají se dobře?

Kdo by se na to díval ekonomicky, musel by jejich výrobu asi zrušit, ale mně by musel nejdříve uřezat ruce, abych skončil se stoletou historií.

To jste takový romantik?

Nevím, ale párkrát už jsem přišel o někoho blízkého a vždycky jsem se snažil pokračovat v tom, co rozjel. Takto jsem se dostal k těm lékařským přístrojům. Bratr byl lékař a měl firmu, ale pak při nehodě zemřel a já jsem ji převzal.

Jak vám jde vaše obchodní firma na dodávky ve zdravotnictví?

Prodáváme rentgenové přístroje, endoprotézy, ortopedický sortiment, v nejlepším roce 2009 to byla čtvrtmiliardová firma, teď trochu méně.

Proč?

Kvůli novému zákonu o veřejných zakázkách. V posledních letech všichni začali vypisovat výběrová řízení jen na cenu. Slušná firma, která prodává rozumné produkty za normální ceny, pak nemá šanci. Najednou se sem začala dostávat spousta korejského a italského „šrotu“ a ceny neuvěřitelně spadly. Nyní, po třech letech, se přichází na to, že to bylo špatně, protože zdravotníci mají spoustu nakoupených přístrojů, které stojí v koutě a nedají se používat nebo na ně nejsou náhradní díly a servis. Až teď se ukázalo, že není dobré kupovat vždy to nejlevnější.

Myslíte si, že se dnes můžete prosadit s hnědou zubní pastou a ústní vodou?

My nechceme zářit barvičkami. Nepoužíváme barviva, takže mají původní odstíny hnědé, šedé a zelené. Čím starší, tím tmavší a lepší. Byliny stále zrají. Dokonce bychom potřebovali, aby se na našich produktech nepsalo spotřebujte „do“, ale spotřebujte „po“. Zaměstnanci se u nás takřka perou o to, kdo si po dvou letech vezme vzorky, když expirují. Vědí, že jsou účinnější než ty čerstvé. Nechceme přidávat chemii, používáme i jen přírodní pěnidlo z mandlového oleje, a ne jako ostatní laurethsulfát sodný, který se přidává do šamponů a mýdel, může dráždit sliznici a vytvářet afty. A tento přístup se začíná úročit.

Jak? Finančně?

Vloni jsme se poprvé dostali do černých čísel. Veškerý zisk teď jde do marketingu. Příští rok bychom chtěli dosáhnout obratu 40 milionů, a to jsme pořád na českém trhu, export by to mohl posunout do jiné dimenze. Doba nám hraje do karet. Lidé jsou otrávení chemií, vracejí se k přírodě a kladou i větší důraz na české výrobky.

Jakou máte strategii do budoucna?

Rozšiřujeme aktivity na Slovensku. Také jsme poprvé požádali o dotace na linky, brzy nám to tady bude těsné, takže chceme rozšířit sklady a stáčecí linku. Máme vizi, že to hlavní se stále bude vyrábět tady a že to otevřeme návštěvám, ale stáčet už se může jinde.

Kde prodáváte, jen v lékárnách?

Jsme už ve 2,5 tisíce lékáren a v některých bioobchodech. Vloni jsme přidali u dentálních produktů řadu Professional s dvojnásobkem výtažku a už jsme asi ve 150 zubních ordinacích a u dentálních hygienistů.

Nepůjdete například do drogerií?

Časem bychom chtěli být exkluzivně v jedné síti drogerií.

***

Pavel Zavadil (50) vystudoval programování na VŠE v Praze těsně před revolucí, po které si s kamarádem otevřeli reklamní agenturu. Po smrti bratra v roce 1995 však převzal jeho díl firmy Aura Medical. S jeho společníkem Petrem Konířem, lékařem, obchodují nadále s lékařskými přístroji a zdravotnickými prostředky, rentgeny, implantáty, operačními nástroji. Firma má čtvrtmiliardový obrat. V roce 2003 koupili tradiční výrobu Herbadent v Praze. Tržby zvedli z pěti na 22 milionů a dostali se do zisku půl milionu korun. Mají 17 zaměstnanců.

O sudech s víny: Delší dobu jsme si říkali, že obchod je fajn, ale pokukovali jsme po nějaké výrobě, něčem svém a tvořivém... A když jsme v podzemí uviděli tu stovku letitých sudů, kde v Praze zraje víno, dostalo nás to!

O hnědé zubní pastě: My nechceme zářit barvičkami, takže mají původní odstíny hnědé, šedé a zelené. Čím starší, tím tmavší a lepší. Byliny stále zrají. Pro nás by bylo lepší, kdyby na našich produktech nestálo spotřebujte „do“, ale spotřebujte „po“.

Jako první přeplul Bajkal na surfu a začal podnikat Volný čas tráví Pavel Zavadil s rodinou, ale i mnoha druhy sportu. Ještě před revolucí závodil na windsurfingu a hned v roce 1990 v expedici přejeli s kamarádem Bajkal na surfech jako první na světě. Když viděli, co to obnáší, pustili se do podnikání ve sportovním marketingu, který tehdy nikdo ještě moc nedělal, a pořádali Světový pohár ve snowboardu, soutěže cyklotrialu apod. Dnes každý den nějak sportuji, od běhu a surfu po badminton a golf.

Foto autor| Foto: Michal Šula, MAFRA