Chtělo by to vyrábět, nejen obchodovat

Autor: Marcela Honsová

Zdroj: Ekonom, 18.12.2014, str.64-67

Vůbec nepůsobí staromilsky. Pavel Zavadil vzezřením ani chováním nepřipomíná nadšeného obdivovatele starých časů. Je typem moderního sebevědomého byznysmena, který je především zdatný obchodník. Díky tomu vydělal peníze, neinvestoval je však ani do nákupu dalšího zboží nebo drahých aut či nějaké moderní firmy, ale do staré fabriky. A ví, kam chce Herbadent, který byl za minulého režimu známým dentálním přípravkem na záněty dásní a afty, dotáhnout.

„Chtěl bych, aby značka Herbadent zněla lidem stejně jako Kofola, kterou také vyhrabali z popela. Bylo by hrozně hezké, kdyby se nám totéž podařilo s Herbadentem a všichni v republice nás znali,“ říká Zavadil. A není asi důvod, proč by se mu tento sen či podnikatelský záměr neměl podařit, protože mu nechybí potřebný zápal pro věc, nadšení a už vzpomínaný obchodní um. „Touha stát na vlastních nohou, podnikat, to už se u mě projevovalo v mládí. Třeba na vysoké škole jsem stavěl surfová prkna na kšeft. Vlohy pro obchod mám asi po mamince,“ usmívá se padesátiletý byznysmen.

Znovuobjevené produkty oblíbené v minulosti patří na současném trhu k nejúspěšnějším značkám. Vedle už vzpomínaného nápoje Kofola je to třeba plastová figurka Igráček, zmrazený tvaroh Míša, stavebnice Merkur a další. To ale samozřejmě nestačí k tomu, aby byl Herbadent úspěšný. Zavadil si je toho dobře vědom, i když zároveň přiznává, že v případě této značky by mu mohl pomoci i další módní trend – příklon k přírodním produktům a zdravému životnímu stylu. To všechno splňuje brand, který se rozhodl Zavadil vzkřísit.

Pro tohoto byznysmena a jeho podnikání je ovšem nejpodstatnější, že se v určitém stadiu svého působení rozhodl takzvaně vlastnit tovární komín. V 90. letech začalo mnoho podnikavců, kteří neměli ani korunu v kapse, obchodovat. Něco koupili a se ziskem prodali. Až postupně pak někteří zatoužili vyrábět nějaké hodnoty, něco, co vzniká jejich přičiněním.

„Dělal jsem obchod a bylo mi líto, že nic nezůstává. Koupíme, prodáme, a nic, na co bychom si mohli sáhnout. Pořád jsme si s kolegou říkali, chtělo by to něco vyrábět,“ vzpomíná Zavadil na rok 2003.

Před ním ovšem hned po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze a základní vojenské služby rozjel s kamarády sportovní aktivity. Například v rámci ojedinělé expedice přejeli na surfech jezero Bajkal a poté založili společnost na sportovní marketing. „Pořádali jsme sportovní akce celkem dost velkého významu. Například světový pohár v cyklotrialu,“ uvádí Zavadil. Možná právě rychlý úspěch a rychlé rozšíření firmy zapříčinily i různé názory na podnikání a směřování firmy uvnitř ní. Takže jeden ze zakladatelů Pavel Zavadil začal mít dojem, že takhle si svobodné podnikání nepředstavuje, a změnil byznys.

Shodou okolností totiž v té době zahynul jeho bratr v autě, a tak převzal v lednu 1995 jeho podíl ve společnosti Aura Medical. Zatímco v předchozím podnikání se musel přizpůsobovat názorům druhých, tady tento problém nenastal nikdy. S partnerem a přítelem svého bratra vychází od samého počátku skvěle. „Dvacet let spolu nemáme problém, jedeme v úžasné harmonii.

Oba jsme takoví velkorysí naivkové, nad spoustou věcí mávneme rukou,“ tvrdí Zavadil.

Nejsmrtelnější kombinace

Majiteli společnosti Aura Medical, která je dodavatelem zdravotnické techniky i materiálu, hlavně ortopedických implantátů a digitálního řešení rentgenových pracovišť, jsou rovným dílem Petr Koníř a Pavel Zavadil. „Petr je lékař a byl to vlastně on, kdo mě naučil rozumět tomu, s čím obchodujeme. Já jsem nevěděl o medicíně nic, díky jemu jsem se do toho dostal. Jsem mu vděčný, jak mě do byznysu uvedl, jak mi pomohl,“ míní Zavadil. On jako ekonom a jeho kolega lékař vytvořili ideální dvojici pro velkoobchod ve zdravotnickém teritoriu, ale to by nestačilo.

„Padesát na padesát je nejsmrtelnější kombinace, ale je to o tom, jak k sobě dokážou být lidé slušní, otevření, řeknou si věci na rovinu, vyřeší je. Tohle zvládáme, a proto jsme neměli zásadní spor.“ V této konstelaci existuje Aura Medical už 20 let, v současné době má 38 zaměstnanců a roční obrat se pohybuje kolem 180 milionů, ve zlatých dobách i do 300 milionů korun. „Jsme jediná česká firma, která funguje jako nezávislý distributor ve všech komoditách,“ tvrdí Zavadil. Na otázku ohledně úplatků přiznává, že v jejich oblasti podnikání nejsou ničím neobvyklým. Společnost totiž obchoduje jak s ordinacemi, menšími i fakultními nemocnicemi, tak i se zdravotnickými kolosy.

„S kolegou jsme se shodli, že chceme mít dobré spaní, nehnali jsme se do megalomanského byznysu, vždy jsme měli zdravou míru dodávek. Ne kontrakty, ve kterých se točily velké peníze,“ tvrdí Zavadil, který i upřímně přiznává, že je těžké odolat touze vydělat balík. „Se společníkem jsme si řekli, že to nemá smysl, že to nemáme zapotřebí, že chceme dělat obchod poctivě,“ vysvětluje Zavadil s tím, že on by ani neuměl uplácet. Přesto nedávné tendry, kdy vítězila nejlacinější dodávka, považuje za špatné. Do tuzemska se tak přivezlo hodně zdravotnické techniky, která nemá servis, funguje s problémy, či se bez využití dokonce na ni někde práší. Neznámé firmy dovezly levné přístroje z Asie a ztratily se z trhu. „Po kauze okolo Davida Ratha se kyvadlo vychýlilo extrémně, nikdo si nedovolil vypsat tendr na nějakou specifikaci, ale nyní se obchod vrací k normálu. My spolupracujeme s firmami 20 let, nepřebíháme, obě strany – výrobci i odběratelé – znají naše kvality, servis, zázemí, a v tom je naše síla,“ míní podnikatel.

Většina byznysmenů tvrdí, že za jejich úspěchem je cílevědomé úsilí. Pavel Zavadil s nadhledem a skromností uvádí, že v ledasčem pomohla i paní štěstěna. Je pravda, že se dvojice obchodníků Koníř–Zavadil po určité době poohlížela po rozšíření svých aktivit, ale nedá se říci, že by usilovně hledali, kam investovat. Spíše měli pocit, že k tomu, co dělají, by bylo vhodné přidat ještě něco navíc. Jakousi třešinku na dortu. „Pokukovali jsme se společníkem po něčem tvořivém. Obchodování je prima, ale nic po něm za vámi nezbude. Až se na jedné grilovací party soused kolegy Petra zmínil, že spoluvlastní firmičku na pražském Smíchově, kterou privatizovali kvůli manželkám, které tam pracovaly. Je z medicínského sektoru a zda bychom o ni neměli zájem, když se ve zdravotnictví na rozdíl od nich vyznáme,“ usmívá se i dnes Zavadil náhodě, která ho v roce 2003 vlastně nasměrovala v byznysu zcela jiným směrem. Hned, jak se jeli s kolegou podívat do provozu, kde v té době vyráběli dvě medicínská vína, jeden masážní roztok na dásně a jeden do koupele, bylo rozhodnuto. „Jak jsme vešli do sklepa a uviděli dvě řady sudů, bylo nám jasné, že tohle musíme mít,“ vypráví Zavadil.

Starý činžák a jeho sklepení mají historii, která je zaujala, nadchla, prostě omotala si oba dosavadní obchodníky kolem prstu. „Tohle byla najednou jiná příležitost než dosud, a hlavně málokterá firma v Česku má stosedmnáctiletou tradici. To byla výzva, že ji musíme vytáhnout a ukázat světu,“ prozrazuje podnikatel.

Víno z ječmene

Tradice výroby bylinných přípravků sahá až do roku 1897, kdy lékárník Vladimír Svatek založil firmu První kvasírny a sklepy maltonových vín. Výjimečnými ingrediencemi medicínských vín Maltoferrochin a Condurango jsou přírodní suvenýry, které přivezl bratr lékárníka Vavřinec ze svých cest po světě. Do jednoho z vín se přidává kůra z liány kondurango a do druhého z chinovníku. Základem je víno z ječmene, také ne náhodou, protože už tehdy smíchovský pivovar zajišťoval dostatek sladu. Zřejmě už na přelomu 19. a 20. století se vína těšila veliké oblibě, a tak se lékárníkova firma v roce 1903 přestěhovala do činžáku, v němž se vína vyrábějí dodnes. V sklepech, které tak zaujaly Zavadila s Konířem, je dodnes ručně vyřezávaný sud z toho roku. Víno v něm sice už nezraje, ale sud je hmatatelnou připomínkou staleté historie firmy. Vedle stojí kolem stovky už nevyřezávaných sudů různé velikosti, ten největší má obsah 10 tisíc litrů. Víno v nich zraje 10 měsíců, obsahuje 12 až 15 procent alkoholu a chutí připomíná portské.

Po znárodnění patřila produkce vín pod státní podnik Spofa, pro nějž mimochodem na sklonku 50. let tým z Výzkumného ústavu léčivých rostlin vyvíjet nealkoholický nápoj, který měl nahradit západní nápoj colového typu. Takže vynalezli Kofocolu, která byla nakonec zkrácena na Kofolu. Stejně tak bádali za socialismu i ve smíchovské fabrice a v 60. letech jeden ze zaměstnanců vyvinul ze sedmi bylin recepturu bylinného extraktu Herbadent.

„Za sedm milionů korun jsme koupili značku, receptury, zásoby, ale ne objekt, ten patří potomkům vlastníka, takže jsme v nájmu. Ale i tak to byl dobrý obchod. Před 11 lety, kdy jsme firmu koupili, měla obrat kolem pěti milionů korun, dnes je to 30 milionů,“ uvádí Zavadil. Přesto nezapomíná, jak celý rok trval boj s úřady – nové certifikace, registrace a k tomu ještě komplikace, kterou si způsobili noví majitelé sami.

Rozhodli se totiž, že veškeré produkty budou vyrábět v režimu léčiv. Takže současných 18 produktů pro běžné použití i pro ordinace stomatologů a lázně jsou vlastně léky.

Tedy masážní roztoky na afty, gely na dásně, zubní pasty, ústní vody a koupele. Vše vyvíjejí místní zaměstnanci, hlavně ředitel firmy Michal Karas, lékař, který po večerech jako tajemný alchymista míchá ingredience a využívá znalosti lidí, kteří ve firmě pracují desítky let. Zhruba desítka novinek čeká jen na vhodný okamžik, aby dobyla trh. Jaké nové produkty mají vzniknout, to pochopitelně konzultuje ředitel-vývojář se spolumajitelem Zavadilem. Ten totiž dvě třetiny své pracovní doby tráví v Herbadentu a zbytek v obchodní společnosti, které se zato o to více věnuje jeho společník Petr Koníř.

„Nakupujeme od certifikovaných producentů celkem 16 druhů bylin, které macerujeme a ve skleněných báních necháváme extrakt zrát tři až čtyři měsíce za přítomnosti fotosyntézy, takže přes noc dosvěcujeme,“ prozrazuje spolumajitel i to, že z počátku na smíchovské provozy vlastně doplácela celých sedm let firma Aura Medical. Ročně sice jen jednotkami milionů korun, ale…

„Před třemi roky jsme se rozhodli, že necháme žít náš nový byznys vlastním životem. Herbadent byl nejznámější z produktů, které jsme dělali, a tak vznikla i firma Herbadent. Loni poprvé byla v zisku,“ usmívá se Zavadil. Bez vytáček přiznává, že se oni jako obchodníci, kteří ovládali byznys nákupu a prodeje, na výrobě zasekli. „Museli jsme se učit něco vyrobit. Nevěděli jsme, jak to všechno skloubit. Zaráželo nás, že vývoj nějakého produktu trvá třeba dva roky, my jsme byli zvyklí šup šup,“ přiznává Zavadil s tím, že dnes už vědí, že vše chce svůj čas. „Až poslední tři roky si myslím, že jdeme správným směrem. Prožívali jsme i okamžiky, které byly moc těžké, ne že bychom to chtěli vzdát, ale museli jsme si připomínat, proč jsme do toho šli. Zní to možná v dnešní době divně, ale hodně nás motivovala a podržela ta úžasná tradice.“

Zatím se Herbadent usídlil na českém trhu a od letošního podzimu útočí na slovenský. „Začali jsme dodávat koupele i do Ruska. Zatím je to potůček, ze kterého může být velká řeka.

A rozjíždíme registrace našich produktů v USA,“ naznačuje Pavel Zavadil.

To nejsou jediné plány, které teď nosí v hlavě. Jak firma roste a přibírá nové zaměstnance, začíná být jasné, že bude potřebovat i nové prostory. Stáčecí a balicí linky tedy zřejmě opustí Prahu, na Smíchově zůstane výroba bylinných extraktů, vín a showroom firmy, aby se lidé mohli přijít přesvědčit na vlastní oči, jak ojedinělá je to produkce. „Proč se nepochlubit?“ míní byznysmen, který o sobě prohlašuje, že není podnikatelský dravec.

Herbadent

• Tradice výroby bylinných přípravků sahá až do roku 1897, kdy na pražském Smíchově sídlila firma První kvasírny a sklepy maltonových vín. • Dodnes se na základě starých receptur v tamních sklepech vyrábějí sladová vína Maltoferrochin a Condurango. • Bez chemických přísad pouze ze 16 druhů bylin pak vznikají ještě koupele pro lázně a dentální produkty jako třeba gely na dásně, ústní vody či zubní pasty. • Hitem je speciálně vyvinutá zubní pasta pro homeopatickou léčbu, onkologické pacienty a malé děti. • V roce 2003, kdy firmu koupili obchodníci Petr Koníř a Pavel Zavadil, měla obrat kolem pěti milionů korun, letos při 17 zaměstnancích to bude 30 milionů.

180 mil. Kč Zhruba takový roční obrat má firma Aura Medical.

Foto autor| Foto: Martin Svozílek

Foto popis| Podnikatelské příručky Pavel Zavadil nikdy nestudoval a učil se vlastní praxí a zkušenostmi. „Někdy jsem dokonce měl pocit, že metoda slepých uliček je hybnou silou v mém podnikání,“ říká.

http://ekonom.ihned.cz/c1-63273640-chtelo-by-to-vyrabet-nejen-obchodovat